New Memories CD
V červnu 2025 vyšlo nové CD Marty Kratochvílové a Jana Čižmáře s názvem New Memories, které bylo natočeno v Belgii. Jsou na něm prezentovány skladby, které tvoří mosty mezi starou a novou hudbou. Osou jeho dramaturgie jsou na jedné straně skladby moderních autorů, kteří své skladby napsali přímo pro ansámbl. Ty jsou pak v dialogu s hudbou starých mistrů, kterou k životu přivádí unikátní a osobitý tvůrčí přístup obou interpretů. Vznikla tak poutavá mozaika plná kontrastů a propojení generací a různých pohledů.
Zastoupeni jsou tito skladatelé:
Štěpán Rak (*1945)
Jean van Vugt (*1958)
František Lukáš (*1977)
Marian Friedl (*1979)
Pau Canyigueral (*1982)
Lukáš Sommer (*1984)
… a také: John Dowland, Giovanni Girolamo Kapsberger, Henry Purcell, Leopold I., Jacques-Christophe Naudot, Anonym (Ennemond Gaultier?, Codex Jacobides, traditional)
Záznam koncertu s tímto programem byl vysílán na rádiu Concertzender, kde je i nadále v archivu dostupný.
Crowdfundingová kampaň New Memories – vydání alba | Donio umožňuje si album předobjednat či přispět na jeho vznik.
New Memories je zejména koncertní program, který nabíral dynamicky svoji podobu na řadě živých koncertů: 22.4.2024 Brno (CZ), 28.4.2024 Seoul (Korea), 14.7.2024 Hilbesheim (FR), 17.7.2024 Baldenheim (FR), 28.8.2024 Palol de Revardit (ES), 29.8.2024 Girona (ES), 12.10.2024 Vranov u Brna (CZ), 20.10.2024 Berlin (DE), 2.11.2024 Rosario – Bever (BE), 26.11.2024 Bratislava (SK), 27.11. Spišská Nová Ves (SK), 12.12.2024 Santiago de Chile, 13.12.2024 Valparaíso (Chile), 17.12.2024 Mendoza (Argentina), 18.12.2024 Villa Tulumaya (Argentina)
Představení nového alba proběhne na následujících koncertech: 12.6.2025 Valtice (CZ), 26.6.2025 Brno (CZ), 27.6.2025 Vizovice (CZ), 16.7.2025 Strasbourg (FR), 24.7.2025 Nonnenhorn (DE), 2.8.2025 Kunín (CZ), 3.9.2025 Kroměříž (CZ), 12.10.2025 Baldenheim (FR), 5.2.2026 Varnsdorf (CZ).
Více informací bude zveřejňováno průběžně na těchto stránkách.
Texty z bookletu CD (CD_NewMemories_booklet)
Hudební mozaika, kterou nyní procházíte, se skládá ze skladeb, které se vážou k minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Ukrývají se v ní mnohé vzpomínky, nálady, emoce, instrumentální barvy, výrazy. Myšlenka připravit tento program nás provázela již delší dobu. Stará hudba v nás kultivuje přirozenou krásu a estetika zvuku a způsob hry na staré nástroje ovlivňuje i tvarování hudby, které z nich vychází. To vše jsme se snažili promítnout i do výběru a interpretace moderních skladeb.
Tímto albem dokumentujeme sílu, hloubku a nadčasovost místy zdánlivě jednoduchých melodií a z nich pramenící hudební blízkost. Během naší více než patnáctileté společné hudební i životní pouti jsme postupně poznali řadu skvělých lidí, setkávali se nejen se starými, ale i s novými mistry, mezi nimiž jsou i skladatelé obsažení na tomto CD. Výběr tedy není náhodný, ale založený na blízkosti a souznění a stejně jako výběr skladeb starých mistrů (i když často zapomenutých) je výsledkem dlouhé cesty, na níž nás tyto skladby provázely. Způsob, jakým k nim přistupujeme, je často jiný, nepokouší se o historickou autenticitu za každou cenu, spíše si bere inspiraci a stává se tak přirozeně naší vlastní hudbou – nás, lidí z 21. století – tedy v zásadě hudbou současnou, kdy se stírá i hranice mezi interpretem, aranžérem a skladatelem. V minulosti se zrcadlí budoucnost – a naopak. Takto přirozeně vyvstal i název celého projektu – New Memories – nové vzpomínky, nebo chcete-li – vzpomínky z budoucnosti.
Náš výběr starých skladeb je přímo propojen s jejich charakterem a způsobem, jakým k nám jejich autoři promlouvají.
Jsou tu zástupci barokního světa – geniální anglický skladatel Henry Purcell (nebo je snad autorem skladby William Croft?), či úřadem spoutaný, ale zjevně umu, talentu a emocí plný rakouský císař Leopold I. (nebo je autorem variací na jeho Ciacconu dochovaných v kroměřížském archivu jeho učitel Schmelzer?). Zástupcem francouzské barokní hudby je J.-Ch. Naudot a jeho půvabná La d´Hastrel. Francouzský baladický element ožívá také v časově a autorsky neukotvených skladbách Blanche biche a Une jeune fillette. Ve skladbě La canco del lladre vzpomínáme na řadu našich přátel nejen z Katalánska. Itálii zastupuje extravagantní G. G. Kapsberger a jeho Toccata Arpeggiata. Pro nás podstatná hloubka a čistota jejich skladeb poskytuje plátno, na němž můžeme tvořit. Vzniká tak netradiční pojetí, kde hracími kameny jsou rytmus, pravidelnost, barvy, emoce, směr, zastavení – někdy vyhrává jejich přítomnost jindy naopak nepřítomnost.
Jako další inspirace se opakovaně vyskytuje renesance. V bonusové skladbě Františka Lukáše inspirované rytinou A. Dürera se mihne citace písně Flow my tears skladatele Johna Dowlanda, zvaného anglický Orpheus. Dokončení a zpracování do ucelené formy jeho rukopisně dochovaného fragmentu tématu fugy se ujal Pau Canyigueral ve své skladbě New Lachrimae. Zpracoval i moderní kontrapunkt k dávnému nápěvu Madre non mi far monaca, přičemž jedna z mnoha jeho verzí pod názvem Ich gieng einmal spazieren pochází i z Codexu Jacobides. Tato jedinečná hudební rukopisná památka z Prahy období renesance byla základem společné práce na CD a edici s panem Jiřím Tichotou. Z tohoto rukopisu pochází i skladba s názvem Sarabanda de Gaultier, kterou jsme se rozhodli propojit s překvapivě tematicky podobnou skladbou Dance of hope Mariana Friedla, původně komponovanou pro jazzovou trubku a kontrabas. Pražskou renesanční atmosférou nakonec dýchá i Renesanční pokušení Štěpána Raka. Tato melodie byla poprvé použita ve filmu Slasti otce vlasti.
Marta Kratochvílová a Jan Čižmář
Obsah alba:
1. Jean van Vugt (*1958): A New Memory
2. Henry Purcell (1659–1695): Ground in C minor
3. S.M.C. Leopold I (1640–1705): Ciaccona in G
4. Anonymous: La blanche biche
5. Anonymous: Sarabanda de Gaultier
6. Marian Friedl (*1979): Dance of Hope
7. Giovanni Girolamo Kapsberger (1580–1651): Toccata seconda arpeggiata
8. Anonymous (Catalan traditional): La cançó del lladre
9. Pau Canyigueral (*1982): New Lachrimæ
10. Pau Canyigueral (*1982): Contrapunto sobre Madre non mi far monaca – Anonymous: Une jeune fillette – Anonymous: Ich gieng einmal spazieren
11. Lukáš Sommer (*1984): Be water, my friend
12. Jacques-Christophe Naudot (1690–1762): La d´Hastrel
13. Štěpán Rak (*1945): Introduction
14. Štěpán Rak (*1945): Temptation of the Renaissance
15. František Lukáš (*1977): The Melancholy Engraving I
Často mám pocit, že některé vzpomínky nepocházejí z minulosti, ale z budoucnosti. Proto jsem napsal několik skladeb s názvem New Memory, z nichž jednu jsem upravil pro Martu a Jana. Tato skladba není postavena na lineárním nebo narativním konceptu. Je to spíše momentka – vzpomínka. V rámci této skladby se střídají segmenty transparentní, které představují vzpomínku na budoucnost, a netransparentní, které odrážejí přítomnost.
Hudba je pro mě jako okno – nedívat se na něco, ale naslouchat skrze něj – do prostoru a dovnitř. Přístupné melodie a harmonie tvoří základ mé práce. V této jednoduchosti se skrývá prostor pro nuance, pro úžas a pro osobní příběh posluchače.
Jean van Vugt
Dance of Hope je skladbička, která vznikla kolem roku 2010 jako moje reakce na shlédnutý film o holokaustu. Vzpomínám si, že jsem cítil tíhu naprosté bezmoci, jaká vyzařovala z celé té, ve své podstatě absurdní a nepochopitelné, situace. V ní se jedna skupina lidí rozhodla utlačovat jinou na základě iracionálních argumentů a nezvratně se krok za krokem rodil systém, který od počáteční diskriminace vedl až k vražednému mechanismu obludných rozměrů. Musel jsem s bolestí myslet na všechny ty, kteří se tváří v tvář neúprosně se valícímu kolu dějin, stále nechtěli vzdát myšlenek humanity a znovu a znovu hledali naději, že se nakonec vše v dobré obrátí. Takto je i tato skladbička pojatá: jako by se stále rozbíhala a znovu zastavovala, jakoby se každou chvíli zdálo, že už začne svítit slunce, ale nakonec zůstane pod mrakem s vyhlídkou na brzkou bouři. Nedá se jí uniknout, můžeme si jedině zatančit poslední klopýtavý tanec…
Marian Friedl
Když mi Jan Čižmář řekl o existenci krátké rukopisné skici Johna Dowlanda (jen několik not jeho vlastní rukou) a zeptal se mě, zda bych ji nechtěl použít jako východisko pro novou skladbu, měl jsem pocit, že se přede mnou objevil skutečný poklad.
Dowland je tak silná postava hudební historie; hluboce expresivní a překvapivě známá, a přesto stále ne zcela známá a doceněná širší veřejností. Jeho hudba mi vždy připadala intimní a nadčasová, plná jakési melancholické krásy, která rezonuje napříč staletími.
Inspirován těmito několika vzácnými tóny a vzpomínaje na radost, kterou jsem pociťoval při zpěvu jeho hudby jako student konzervatoře, jsem zkomponoval tuto krátkou fantazii pro loutnu a flétnu. Mísí se v ní prvky renesančního kontrapunktu se současnou citlivostí. Skladba se odvíjí ve formě ronda, přičemž původní Dowlandův motiv se vrací v proměněné podobě mezi kontrastními epizodami.
Skladbu jsem napsal ve dnech silného deště, kdy Valencie a okolí zažívaly silné záplavy. Možná si tato atmosféra našla cestu i do hudby, a proto tato skladba působí jako nový druh lachrimae, zavěšeného někde mezi vzpomínkou a touhou.
„Madre, non mi far monaca“ je půvabná a ironická prosba mladé dívky, která prosí svou matku, aby ji neposílala do kláštera. Tato tradiční melodie s jednoduchou lyrickou melodií a odlehčenou atmosférou inspirovala od renesance řadu instrumentálních verzí.
Tato nahrávka začíná nově zkomponovaným úvodem, který se snaží evokovat vnitřní, nevyslovený svět hlavní hrdinky; prostor váhání, zranitelnosti a tichého odporu; než se její pocity vyjádří prostřednictvím samotné písně. Úvod vytváří emocionální základ, z něhož postupně rozkvétá melodie.
Pau Canyigueral
Slavné video, kde Bruce Lee používá nunčaky k hraní ping pongu a vzápětí v kostce shrne svou životní filozofii, mne neskutečně okouzlilo. Stejně jako forma japonské poezie haiku. Útržek nápadu melodie a doprovodu jsem si poznamenal do sešitu a když mne Jan Čižmář oslovil, zda bych pro něj něco nenapsal, bylo jasné, že čas skladby nazrál.
Lukáš Sommer
Základní téma renesančního pokušení je původně z filmu Slasti otce vlasti, kde jsem dělal hudbu s Jaromírem Klempířem. Tahle skladba se ve filmu stala takovým mým tématem na rozdíl od tématu, které tam má Klempíř, na které jsem později napsal Variace na téma Jaromíra Klempíře. Toto moje téma se později vyvinulo v celou renesanční suitu pro kytaru, která existuje i v dalších verzích pro orchestr, marimbu s orchestrem, kytaru s orchestrem, marimbové trio, kytarový kvartet, … přes to se vracím vždy k té základní a ta vaše, kterou jste udělali, se mi líbí opravdu moc.
Štěpán Rak
Skladba Melancholická rytina I vznikla původně ve verzi pro renesanční loutnu a kontratenor, ale svým tónovým rozsahem a charakterem je možné ji interpretovat i v čistě instrumentální podobě. Vznikla jako reflexe či fascinace dílem Albrechta Dürera, Melencolia I. Tato rytina je plná symboliky, která v člověku vyvolává pocity melancholie v nejhlubším možném slova smyslu. Její emoční dopad navíc umocňuje mistrná technika rytiny v černobílém provedení.
Zvuk renesanční loutny je na první poslech jasný a zároveň subtilní, v jeho hloubce se ale skrývá také syrový a někdy až chraplavý témbr. To, alespoň ve mně, vyvolává velmi podobný pocit melancholie jako Dürerův obraz. Zpěv či melodický nástroj pak dává skladbě jasnější kontury a také onu symboliku vyjádřenou různými melodickými fragmenty. To, co nám Dürerova rytina říká, je něco velmi silného o nás, co jen stěží dokážeme vyjádřit slovy. Pokusil jsem se to tedy vyjádřit zvukem.
František Lukáš