06.11.2021 - 17:00

Koncert pro Hospic sv. Alžběty – Růžencové sonáty

Adresa: Mendel Museum of Masaryk University, Mendlovo náměstí, Brno-střed, Česko

Unikátní příležitost slyšet KOMPLETNÍ „mystický cyklus“ H. I. F. Bibera, legendárního houslového virtuóza českého původu. Robert Bachara provede cyklus zcela ZPAMĚTI na 6 různých houslí, které jsou na každou ze sonát naladěny odlišně.
Vzhledem k délce tohoto jedinečného kompletního (nezkráceného) provedení všech 16 sonát budou jednotlivé tematické celky (tajemství radostná, bolestná a slavná) rozděleny dvěma přestávkami. Během nich bude možno se občerstvit v přilehlé kavárně Mendelova Muzea (Mendel Café).
Koncert má současně za cíl podpořit Hospic sv. Alžběty. V průběhu večera se proto bude možno seznámit s jeho činností a přispět na jeho činnost. http://www.hospicbrno.cz/

 


Program: Růžencové sonáty

H. I. F. Biber

Heinrich Ignaz Franz Biber se narodil v roce 1644 ve Stráži pod Ralskem (Wartenberg) v severních Čechách. Po studiích na jezuitském gymnáziu v Opavě nastoupil v roce 1668 do služby u knížete-biskupa Karla II. z Lichtenštejn-Kastelkornu v Kroměříži, ale již po dvou letech bez povolení odešel do Salzburku, aby tam nastoupil do služby u knížete-arcibiskupa Maximillima Gandolfa von Kuenburg. Biber v Salzburku Biber zůstal až do své smrti v roce 1704.

Biber byl jmenován arcibiskupským vicekapelníkem v roce 1678. Pravděpodobně ve stejném roce (možná jako poděkování za toto jmenování) složil sbírku 16 skladeb pro sólové housle a basso continuo, které jsou dnes známé jako „Růžencové sonáty“ nebo „Sonáty tajemství“. Tyto názvy jsou moderní, rukopis (dnes v Bavorské státní knihovně, D–Mbs mus.mss. 4123) nemá titulní stránku, pouze věnování arcibiskupovi. Ani žádná z 16 skladeb nemá název, jsou namísto toho uvozeny medailonem (mědiryt) zobrazujícím jedno z 15 růžencových tajemství; poslední passacaglia představuje Anděla strážného. Medailony byly vyříznuty z velkoformátového tištěného listu „Kurtze Unterweisung“ z roku 1678, obsahujícího stanovy Salcburského růžencového bratrstva a tabulku odpustků udělovaných za recitování růžence.

Růženec

Růže a růženec (koruna z růží) jsou symboly Panny Marie. V 16. století se modlení růžence stalo nejoblíbenějším vyjádřením křesťanské oddanosti. Bývá také nazýváno „Žaltář svaté Marie“, protože stejně jako klášterní řády recitují 150 Žalmů Davida ve čtyřtýdenním cyklu, tak i růžencová modlitba obsahuje 150 Zdrávas Maria (Ave Maria). Jsou rozděleny do 15 skupin neboli „desátků“: Každý desátek zahajuje Otčenáš (Pater noster qui es in cælis), následuje 10 Zdrávas a uzavírá Doxologie (Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto).

Jako pomůcka při počítání modliteb se používá řetězec s perlami (přeneseně „růženec“). Obvykle se skládá z 5 desátků (recitováno 3krát), s velkou perlou za každý Otčenáš a malou perlou za každé Zdrávas. Kromě toho křížek označuje apoštolské vyznání (Credo in unum Deum) které se musí recitovat na začátku růžencové modlitby. Růženec musí být požehnaný (papežem nebo jím autorizovanou osobou).

Členům růžencového bratrstva každé odříkání celé růžencové modlitby (15 desátků) poskytl odpustek, obvykle na 7 let a 7krát 40 dní, nebo odpustek pro určité svátky. Odpustek mohla být určen také duším zesnulých osob v očistci. Bylo také možné, aby někdo odříkal růženec za někoho jiného.

Salcburské růžencové bratrstvo bylo založena v roce 1632 opatem kostela svatého Petra, ale brzy se přestěhovalo do nově postavené Aula Academica benediktinské univerzity. Lze se domnívat, že Růžencové sonáty byly určeny pro tuto aulu, nebo pro průvody, které bratrstvo organizovalo. Velkolepá závěrečná passacaglia však mohla být určena i pro jinou universitní kongregaci, Bratrstvo Strážného anděla.

Výjimečnost sbírky spočívá v jejím programovém plánu, kdy každá sonáta odpovídá jedné perle růžence, ale také v komplexním použití skordatur (houslím je předepsáno různé ladění strun) jedinečných pro každou ze sonát. Pro první sonátu „Zvěstování“ a závěrečnou Passacaglii určil skladatel klasické ladění v kvintách, ale u dalších sonát jsou to různé kombinace tercií, kvart a oktáv. Díky odlišnému napětí strun a možnosti hry otevřených akordů na prázdných strunách mají sonáty různé nálady odpovídající danému tématu. Skordatury — stejně jako struktura celého cyklu i jednotlivých sonát a jejich částí — mají také hlubší symbolický a numerologický význam.

Program

Pět radostných tajemství
1.
d moll
Zvěstování   (Mt 1:18, L 1:26–38)
Quem Virgo concepisti
Præludium — Variatio — Aria allegro – (Variatio – Adagio – Finale)
2.
A dur
Navštívení   (L 1:39–56)
Quem visitando Elisabeth portasti
Sonata – (Presto) — Allaman: – (Presto)
3.
h moll
Narození   (L 2:6–7)
Quem Virgo genuisti
Sonata – (Presto – Adagio) — Courente — Double — Adagio
4.
d moll
Přítomnost Ježíše v chrámu   (L 2:22–32)
Quem in templo præsentasti
Ciacona – (Adagio piano – Presto – Adagio)
5.
A dur
Ježíš opět v chrámu   (L 2:41–50)
Quem in templo invenisti
Præludium — Presto — Allaman: — Guigue — Saraban: – (Double)
Pět bolestných tajemství
6.
c moll
Utrpení v olivovém háji   (L 22:42–44)
Qui pro nobis sanguinem sudavit
Lamento – (Adagio – Presto – Adagio [Sarabande] – Adagio [Aria] – Adagio)
7.
F dur
Bičování   (Mt 27:26, J 19:1)
Qui pro nobis flagellatus est
Allamanda – (Variatio) — Sarab[anda]. — Variatio
8.
B dur
Korunování trny   (Mt 27:29, J 19:2)
Qui pro nobis spinis coronatus est
Sonata. Adagio – (Presto – [Adagio]) — Guigue — Double. Presto — Double 2
9.
a moll
Křížová cesta   (J 19:17–22)
Qui pro nobis crucem bajulavit
Sonata — Courente — Double — [Double 2] — Finale
10.
g moll
Ukřižování   (J 19:25–30)
Qui pro nobis crucifixus est
Præludium — Aria — [Variatio] — Adagio — [Variatio 3–5]
Pět slavných tajemství
11.
G dur
Vzkříšení   (Mk 16:1–7)
Qui resurrexit a mortuis
Sonata — Surrexit Christus hodie — Adagio
12.
C dur
Nanebevstoupení   (Sk 1:9–11)
Qui in cælum ascendit
Intrada — Aria Tubicinum — Allamanda — Courente — Double
13.
d moll
Seslání Ducha svatého   (Sk 2:1–4)
Qui Spiritum Sanctum misit
Sonata — Gavott — Guigue — Sarabanda
14.
D dur
Nanebevzetí Panny Marie   (Ž 15:10, 1 Kor 15:22–23)
Qui te, Virgo, assumpsit
[Præludium] – (Grave – adagio) — Aria – [Variatio 1–14] – Aria [Variatio 15–20] – Guigue [Variatio 21–29]
15.
C dur
Korunování Panny Marie   (Zj 12:1)
Qui te, Virgo, in cælis coronavit
Sonata — Aria – [Variatio 1–3] — Canzon — Sarabanda – [Variatio]
16.
g moll
Anděl strážný
Paßagalia – (adagio – allegro – adagio)

Účinkují

arrow

Jan Čižmář
umělecký vedoucí, loutna, theorba, kytara

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra či Capella Cracoviensis a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar.

Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby.

Jan Čižmář vyučoval hru na loutnu a příbuzné nástroje na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katowicích v Polsku, v současnosti působí na JAMU v Brně a na Akademii staré hudby při FF MU v Brně. Pravidelně vyučuje na kurzech a masterclass v Evropě i zámoří.

www.jancizmar.com

arrow

Robert Bachara
housle

Robert Bachara se narodil v roce 1985 ve Wrocławi (Vratislavi) v Polsku. Ve svých sedmi letech se stal členem chlapeckého sboru Pueri Cantores Wratislavienses, kde byl objeven jeho hudební talent. Následující rok začal studovat hru na housle u Michaila a Viktora Kuzněcova. Poté studoval ve třídě Krzysztofa Bruczkowského na Hudební akademii Karola Lipińského ve Wroclawi, kde absolvoval v roce 2009; ve stejném roce také postoupil do semifinále 4. ročníku mezinárodní soutěže Tadeusze Wrońského pro housle sólo (Varšava). Svou hru zdokonalil na mistrovských kursech (Ida Haendel, Grigori Żyslin, Jadwiga Kaliszewska).

Robert se poprvé představil jako sólista ve svých třinácti letech s Wroclawskou Filharmonií ve skladbě Henryka Wieniawského „Fantaisie brillante sur des motifs de l’opéra Faust de Gounod“. V roce 2007 absolvoval koncertní turné s Barock Orchester Berlin (Stefan Bevier), kde odehrál jako sólista přes stovku koncertů. Účinkoval na mnoha hudebních festivalech, jako například Wratislavia Cantans, Festiwal Muzyki Wiedeńskiej a Polonia Cantans.

Robert Bachara vyučoval od roku 2010 housle na Hudební Akademii v Łodzi, posléze na Hudební Akademii ve Wroclawi, kde působil také jako děkan hudební fakulty. Tyto prestižní pozice se rozhodl opustit a věnovat se pouze hře na barokní housle. Od roku 2016 působí jako koncertní mistr a sólista orchestru Capella Cracoviensis, mimo to se však zajímá zejména o repertoár pro sólové housle bez bassa continua. Ve své doktorandské práci se věnoval neznámé sólové houslové tvorbě německých skladatelů. Při svých sólových recitálech, které realizuje výhradně zpaměti, se zaměřuje mimo jiné na kompletní provádění stěžejních děl barokní houslové literatury (Bach: Sonáty a Partity, Biber: Růžencové sonáty, Vilsmayr, Westhoff).

Web: facebook.com/robert.bachara

Mapa