Růžencové sonáty
H. I. F. Biber
Heinrich Ignaz Franz Biber se narodil v roce 1644 ve Stráži pod Ralskem (Wartenberg) v severních Čechách. Po studiích na jezuitském gymnáziu v Opavě nastoupil v roce 1668 do služby u knížete-biskupa Karla II. z Lichtenštejn-Kastelkornu v Kroměříži, ale již po dvou letech bez povolení odešel do Salzburku, aby tam nastoupil do služby u knížete-arcibiskupa Maximillima Gandolfa von Kuenburg. Biber v Salzburku Biber zůstal až do své smrti v roce 1704.
Biber byl jmenován arcibiskupským vicekapelníkem v roce 1678. Pravděpodobně ve stejném roce (možná jako poděkování za toto jmenování) složil sbírku 16 skladeb pro sólové housle a basso continuo, které jsou dnes známé jako „Růžencové sonáty“ nebo „Sonáty tajemství“. Tyto názvy jsou moderní, rukopis (dnes v Bavorské státní knihovně, D–Mbs mus.mss. 4123) nemá titulní stránku, pouze věnování arcibiskupovi. Ani žádná z 16 skladeb nemá název, jsou namísto toho uvozeny medailonem (mědiryt) zobrazujícím jedno z 15 růžencových tajemství; poslední passacaglia představuje Anděla strážného. Medailony byly vyříznuty z velkoformátového tištěného listu „Kurtze Unterweisung“ z roku 1678, obsahujícího stanovy Salcburského růžencového bratrstva a tabulku odpustků udělovaných za recitování růžence.
Růženec
Růže a růženec (koruna z růží) jsou symboly Panny Marie. V 16. století se modlení růžence stalo nejoblíbenějším vyjádřením křesťanské oddanosti. Bývá také nazýváno „Žaltář svaté Marie“, protože stejně jako klášterní řády recitují 150 Žalmů Davida ve čtyřtýdenním cyklu, tak i růžencová modlitba obsahuje 150 Zdrávas Maria (Ave Maria). Jsou rozděleny do 15 skupin neboli „desátků“: Každý desátek zahajuje Otčenáš (Pater noster qui es in cælis), následuje 10 Zdrávas a uzavírá Doxologie (Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto).
Jako pomůcka při počítání modliteb se používá řetězec s perlami (přeneseně „růženec“). Obvykle se skládá z 5 desátků (recitováno 3krát), s velkou perlou za každý Otčenáš a malou perlou za každé Zdrávas. Kromě toho křížek označuje apoštolské vyznání (Credo in unum Deum) které se musí recitovat na začátku růžencové modlitby. Růženec musí být požehnaný (papežem nebo jím autorizovanou osobou).
Členům růžencového bratrstva každé odříkání celé růžencové modlitby (15 desátků) poskytl odpustek, obvykle na 7 let a 7krát 40 dní, nebo odpustek pro určité svátky. Odpustek mohla být určen také duším zesnulých osob v očistci. Bylo také možné, aby někdo odříkal růženec za někoho jiného.
Salcburské růžencové bratrstvo bylo založena v roce 1632 opatem kostela svatého Petra, ale brzy se přestěhovalo do nově postavené Aula Academica benediktinské univerzity. Lze se domnívat, že Růžencové sonáty byly určeny pro tuto aulu, nebo pro průvody, které bratrstvo organizovalo. Velkolepá závěrečná passacaglia však mohla být určena i pro jinou universitní kongregaci, Bratrstvo Strážného anděla.
Výjimečnost sbírky spočívá v jejím programovém plánu, kdy každá sonáta odpovídá jedné perle růžence, ale také v komplexním použití skordatur (houslím je předepsáno různé ladění strun) jedinečných pro každou ze sonát. Pro první sonátu „Zvěstování“ a závěrečnou Passacaglii určil skladatel klasické ladění v kvintách, ale u dalších sonát jsou to různé kombinace tercií, kvart a oktáv. Díky odlišnému napětí strun a možnosti hry otevřených akordů na prázdných strunách mají sonáty různé nálady odpovídající danému tématu. Skordatury — stejně jako struktura celého cyklu i jednotlivých sonát a jejich částí — mají také hlubší symbolický a numerologický význam.
Program
| Pět radostných tajemství | |
|---|---|
| 1. d moll |
Zvěstování (Mt 1:18, L 1:26–38) Quem Virgo concepisti Præludium — Variatio — Aria allegro – (Variatio – Adagio – Finale) |
| 2. A dur |
Navštívení (L 1:39–56) Quem visitando Elisabeth portasti Sonata – (Presto) — Allaman: – (Presto) |
| 3. h moll |
Narození (L 2:6–7) Quem Virgo genuisti Sonata – (Presto – Adagio) — Courente — Double — Adagio |
| 4. d moll |
Přítomnost Ježíše v chrámu (L 2:22–32) Quem in templo præsentasti Ciacona – (Adagio piano – Presto – Adagio) |
| 5. A dur |
Ježíš opět v chrámu (L 2:41–50) Quem in templo invenisti Præludium — Presto — Allaman: — Guigue — Saraban: – (Double) |
| Pět bolestných tajemství | |
| 6. c moll |
Utrpení v olivovém háji (L 22:42–44) Qui pro nobis sanguinem sudavit Lamento – (Adagio – Presto – Adagio [Sarabande] – Adagio [Aria] – Adagio) |
| 7. F dur |
Bičování (Mt 27:26, J 19:1) Qui pro nobis flagellatus est Allamanda – (Variatio) — Sarab[anda]. — Variatio |
| 8. B dur |
Korunování trny (Mt 27:29, J 19:2) Qui pro nobis spinis coronatus est Sonata. Adagio – (Presto – [Adagio]) — Guigue — Double. Presto — Double 2 |
| 9. a moll |
Křížová cesta (J 19:17–22) Qui pro nobis crucem bajulavit Sonata — Courente — Double — [Double 2] — Finale |
| 10. g moll |
Ukřižování (J 19:25–30) Qui pro nobis crucifixus est Præludium — Aria — [Variatio] — Adagio — [Variatio 3–5] |
| Pět slavných tajemství | |
| 11. G dur |
Vzkříšení (Mk 16:1–7) Qui resurrexit a mortuis Sonata — Surrexit Christus hodie — Adagio |
| 12. C dur |
Nanebevstoupení (Sk 1:9–11) Qui in cælum ascendit Intrada — Aria Tubicinum — Allamanda — Courente — Double |
| 13. d moll |
Seslání Ducha svatého (Sk 2:1–4) Qui Spiritum Sanctum misit Sonata — Gavott — Guigue — Sarabanda |
| 14. D dur |
Nanebevzetí Panny Marie (Ž 15:10, 1 Kor 15:22–23) Qui te, Virgo, assumpsit [Præludium] – (Grave – adagio) — Aria – [Variatio 1–14] – Aria [Variatio 15–20] – Guigue [Variatio 21–29] |
| 15. C dur |
Korunování Panny Marie (Zj 12:1) Qui te, Virgo, in cælis coronavit Sonata — Aria – [Variatio 1–3] — Canzon — Sarabanda – [Variatio] |
| 16. g moll |
Anděl strážný Paßagalia – (adagio – allegro – adagio) |
Účinkují
Jan Čižmář
umělecký vedoucí, loutna, theorba, kytara
Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Pravidelně vystupuje po celém světě jako sólista s barokním a renesančním repertoárem či jako komorní a orchestrální hráč. Spolupracoval se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra či AKAMUS a s dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet-Séguin či Christina Pluhar.
Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar. Doktorát získal na JAMU v Brně.
Intenzivně se věnuje ediční, badatelské a popularizační činnosti v oblasti staré hudby, zejména loutnové. Je zakladatelem České loutnové společnosti a editorem řady publikací, které kombinují vysoký muzikologický standard s hudebním uměním zachyceným na nahrávkách (Codex Jacobides, Losyana). Dělá veřejné prezentace a přispívá do hudebních periodik.
Jan Čižmář vyučuje hru na loutnu a příbuzné nástroje na MUK Wien, AMUZ Karola Szymanowského v Katowicích, na JAMU v Brně a na Konzervatoři v Českých Budějovicích. Působil také na Akademii staré hudby při FF MU v Brně a jako hostující pedagog na řadě dalších škol v zahraničí. Pravidelně vyučuje na kurzech a masterclass v Evropě i zámoří.
Robert Bachara
housle
Robert Bachara se narodil v roce 1985 ve Wrocławi (Vratislavi) v Polsku. Ve svých sedmi letech se stal členem chlapeckého sboru Pueri Cantores Wratislavienses, kde byl objeven jeho hudební talent. Následující rok začal studovat hru na housle u Michaila a Viktora Kuzněcova. Poté studoval ve třídě Krzysztofa Bruczkowského na Hudební akademii Karola Lipińského ve Wroclawi, kde absolvoval v roce 2009; ve stejném roce také postoupil do semifinále 4. ročníku mezinárodní soutěže Tadeusze Wrońského pro housle sólo (Varšava). Svou hru zdokonalil na mistrovských kursech (Ida Haendel, Grigori Żyslin, Jadwiga Kaliszewska).
Robert se poprvé představil jako sólista ve svých třinácti letech s Wroclawskou Filharmonií ve skladbě Henryka Wieniawského „Fantaisie brillante sur des motifs de l’opéra Faust de Gounod“. V roce 2007 absolvoval koncertní turné s Barock Orchester Berlin (Stefan Bevier), kde odehrál jako sólista přes stovku koncertů. Účinkoval na mnoha hudebních festivalech, jako například Wratislavia Cantans, Festiwal Muzyki Wiedeńskiej a Polonia Cantans.
Robert Bachara vyučoval od roku 2010 housle na Hudební Akademii v Łodzi, posléze na Hudební Akademii ve Wroclawi, kde působil také jako děkan hudební fakulty. Tyto prestižní pozice se rozhodl opustit a věnovat se pouze hře na barokní housle. Od roku 2016 působí jako koncertní mistr a sólista orchestru Capella Cracoviensis, mimo to se však zajímá zejména o repertoár pro sólové housle bez bassa continua. Ve své doktorandské práci se věnoval neznámé sólové houslové tvorbě německých skladatelů. Při svých sólových recitálech, které realizuje výhradně zpaměti, se zaměřuje mimo jiné na kompletní provádění stěžejních děl barokní houslové literatury (Bach: Sonáty a Partity, Biber: Růžencové sonáty, Vilsmayr, Westhoff).