Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Pravidelně vystupuje po celém světě jako sólista s barokním a renesančním repertoárem či jako komorní a orchestrální hráč. Spolupracoval se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra či AKAMUS a s dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet-Séguin či Christina Pluhar.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar. Doktorát získal na JAMU v Brně.

Intenzivně se věnuje ediční, badatelské a popularizační činnosti v oblasti staré hudby, zejména loutnové. Je zakladatelem České loutnové společnosti a editorem řady publikací, které kombinují vysoký muzikologický standard s hudebním uměním zachyceným na nahrávkách (Codex Jacobides, Losyana). Dělá veřejné prezentace a přispívá do hudebních periodik.

Jan Čižmář vyučuje hru na loutnu a příbuzné nástroje na MUK Wien, AMUZ Karola Szymanowského v Katowicích, na JAMU v Brně a na Konzervatoři v Českých Budějovicích. Působil také na Akademii staré hudby při FF MU v Brně a jako hostující pedagog na řadě dalších škol v zahraničí. Pravidelně vyučuje na kurzech a masterclass v Evropě i zámoří.

www.jancizmar.com

Marta Kratochvílová je vyhledávanou hráčkou na historické příčné flétny. Po absolutoriu na konzervatoři v Pardubicích a JAMU v Brně studovala ve Francii na Conservatoire National de Région de Strasbourg, kde se specializovala na moderní a historické příčné flétny. Zúčastnila se mistrovských kurzů vedených osobnostmi jako Paul McCreesh, Barthold Kuijken, Jan-Latham Koenig, Sir Neville Marriner.

Ve Francii až do roku 2010 intenzivně působila jako hráčka na barokní a renesanční příčnou flétnu, např. v souborech Le Parlement de Musique, Bohemia duo, NotaBene. V rámci renesančních workshopů (Ferrara, Mnichov, Stuttgart, Basilej) pravidelně účinkovala s Consortem renesančních fléten ze Strasbourgu. V současnosti žije v ČR a pravidelně koncertuje po celé Evropě. Realizuje především komorní a sólové projekty s umělci jako Aline Zylberajch, Iva Bittová, Martin Gester, Christophe Coin, Jan Čižmář, Karel Fleischlinger,Marian Friedl, Joel Frederiksen, Joachim Held, Martin Jakubíček, Petr Kolař, Ján Krigovský, Bettina Pahn, Marcin Świątkiewicz, Marc Vonau, Marc Hervieux či se soubory {oh!} Orkiestra Historyczna, Musica Poetica, Ensemble Tourbillon, Ensemble Le Masque, RukyNaDudy, Barocco sempre giovane nebo Plaisirs de Musique, jehož je zakládající členkou. Je také vedoucí consortu renesančních příčných fléten Tourdion. Účastní se projektů Misterios del Amor a Telemannia.

Jako pedagožka s dlouholetými zkušenostmi bývá zvána do porot soutěží i k prezentacím a masterclass po celé Evropě. Vyučuje soukromě hru a dobovou interpretaci na barokní a renesanční traverso. Působí také na ZUŠ Varhanické v Brně.

Marta Kratochvílová – WEB

Nizozemská sopranistka Laila C. Neuman studovala zpěv v Miláně a posléze na věhlasném Mozarteum v Salzburku. Vedle vášně pro starou hudbu se intenzivně zabývá historickou gestikou, kterou příležitostně i vyučuje, např. letní škola Sastamala Gregoriana ve Finsku nebo Kurs interpretace staré hudby v Kuníně.

www.lcneuman.com

Jean-Sébastien Beauvais začal se zpěvem v dětském sboru katedrály v Monaku. Je absolventem Centre de Musique Baroque de Versailles a držitelem magisterského titulu v oboru zpěv na Conservatorium van Amsterdam ve třídě Valerie Guillorit a Claron Mac Fadden. Prošel také stáží Dutch National Opera Academy, jejímž vedoucím je Alexander Oliver.

Působí jako zpěvák, varhaník a dirigent. Jeho vokální repertoár sahá od barokního oratoria po současnou hudbu. Vystupuje v prestižních sálech jako je Concertgebouw (Amsterdam), Theatre des Champs Elysée (Paris), Toulouse les Orgues (France), Utrecht Oude Muziek Festival (The Netherlands). Pravidelně je zván jako sólista s mezinárodními soubory, např. Helsinki Baroque Orchestra (Aapo Häkkinen), The Netherlands Bach Society (Jos van Veldhoven), Opera Fuoco (David Stern), Currende (Paul van Nevel), Le Concert Spirituel (Hervé Niquet), le Poême Harmonique (Vincent Dumestre). S litevskou varhanicí Una Cintina tvoří Esmera Duo specializované v nové hudbě.

Je zakladatelem souboru Uranie Chamber Ensemble, který se věnuje francouzské a německé barokní hudbě a hudebním ředitelem londýnské společnosti Opera in Space.

www.jsbeauvais.com

Petr Wagner studoval hru na violoncello na Pražské konzervatoři, muzikologii na Univerzitě Karlově v Praze a na Royal Holloway University of London. Hru na violu da gamba studoval nejprve u Richarda Boothbyho v Londýně, posléze u Jaapa ter Lindena na Akademie für Alte Musik v Drážďanech. Svá studia violy da gamba završil pod vedením Wielanda Kuijkena na Královské konzervatoři v Haagu.

Jako sólista, komorní a continuový hráč vystoupil na mnoha evropských a světových pódiích a festivalech (Queen Elizabeth Hall/Southbank Early Music Series London, Festival Île-de-France, Festival Art et Spiritualité (Troyes/Francie), Mexico City Shakespearean Festival, Pražské jaro, Festival Mitte Europa, Forum Musicum Wrocław, Concentus Moraviae aj.), a spolupracoval s vynikajícími osobnostmi, jakými jsou např. Jacques Ogg, Andrew Parrott, Konrad Junghänel, Sirkka-Liisa Kaakinen, Shalev Ad-El, Wilbert Hazelzet, Philip Pickett a se soubory New London Consort, Capella Cracoviensis, Musicians of The Globe, Concerto Palatino, Orfeo Orchestra, Collegium 1704, Solamente naturali, Musica Florea aj.

V roce 1998 založil Petr Wagner Ensemble Tourbillon, jehož aktivity se zaměřovaly na komorní i orchestrální tvorbu evropského baroka a ranného klasicismu 17. a 18. století.

Petr Wagner se objevoval pravidelně na BBC, v polském i českém rozhlase a České televizi. Účinkoval na téměř 50 CDs, jako sólista komorní hráč nebo dirigent. Petr Wagner má na svém kontě sólová CD, které si bez výjimky získaly nadšené kritiky po celém světě. Jeho nahrávky kompletních Piéces de Viole Charlese Dollé a komorních skladeb českého barokního skladatele Gottfrieda Fingera řadí kritika mezi celosvětově nejvýznamnější nahrávky literatury pro violu da gamba. V roce 2011 vydal prestižní label ACCENT ve světové premiéře jeho nahrávku Piéces de Viole Rolanda Maraise, která se okamžitě setkala s nadšením odborné kritiky i posluchačů (Choc du mois / CLASSICA, Diapason, atd.). U téhož vydavatelství vyšly i jeho další CD: „Gottfried Finger: The Complete Music for Viola da Gamba Solo“ (2013), „Vienna 1709“ (2014), „Schmierer: Zodiaci musici“ (2015), „Zelenka: 8 Italian Arias, ZWV 176“ (2016) a „Abel: The Drexel Manuscript“ (2016).

Petr Wagner vyučoval violu da gamba mimo jiné na Hudební akademii ve Wrocławi a na Masarykově univerzitě v Brně, jakož i v rámci mistrovských kurzů staré hudby v Lidzbarku Warmińském (Polsko), Praze, Düsseldorfu a Moskvě.

Petr Wagner zemřel 30. 12. 2019 po statečném boji s těžkou nemocí.

www.petrwagner.com

Martyna Pastuszka se na historickou interpretaci zaměřuje od roku 2001. Po absolutoriu Hudební akademie v Katovicích v roce 2004 se umělecky dále rozvíjela dlouhodobou spoluprací s polským souborem Arte dei Suonatori a skrze hudební setkávání s dalšími význačnými umělci, jako jsou Barthold Kuijken, Martin Gester, Stefano Montanari, Kati Debretzeni, Hidemi Suzuki, Rachel Podger, Eduardo Lopez Banzo, Andrew Parrott, Giuliano Carmignola a Konrad Junghänel.

V současnosti se věnuje sólové dráze i komorní hudbě. Je členkou Arte dei Suonatori, ale také pařížského orchestru Le Cercle de l’Harmonie a Le Concert Lorrain ve francouzských Metách a hostující koncertní mistryní orchestru Le Parlement de Musique ve Štrasburku, který vede Martin Gester, a krakovského souboru Capella Cracoviensis (od roku 2010).

V roce 2012 Martyna Pastuszka společně s manažerem Arturem Malkem založila soubor Orkiestra Historyczna, jehož členy jsou mladí hudebníci plní elánu a odhodlání rozvíjet hudební dění ve Slezském regionu zcela novým směrem a stát se kulturními reprezentanty oblasti a celého Polska. V rámci Hudebních lahůdek se v roce 2014 podílela na provedení Sarriho opery Didone Abbandonata jako koncertní mistryně svého orchestru.

Na svém kontě má řadu CD a DVD nahrávek, vystoupení v Polské televizi a na programech Arte a Mezzo. Řada z těchto nahrávek získala ocenění mezinárodní hudební kritiky. Od roku 2007 Martyna vyučuje hru na barokní housle na Hudební akademii v Katovicích.

www.martyna-pastuszka.com

Ján Krigovský studoval v letech 1990 – 1995 na VŠMU Bratislava (Radoslav Šašina) a v letech 2001 – 2002 na Schola Cantorum Basiliensis specializoval ve hře na kontrabas s tzv. vídeňským laděním (David Sinclair).

Centrem jeho zájmu je interpretace komorní a sólové tvorby stejně jako orchestrální hra. Jako komorní hráč spolupracuje s mnoha soubory (např. Wiener Accademie (Martin Haselböck), Ars Antiqua Austria (Gunar Letzbor), La Cetra Basel (Ciara Banchini), Capriccio Basel, Freitags Accademie Bern, Royal Orquestra Catalunia (Jordi Savall), Collegium Marianum Praha (Jana Semerádová), Collegium 1704 Praha (Václav Luks), La Fioritta Basel, Freiburg Barock Orchester a z domácího souboru pro současnou hudbu Alea (ved. Boris Lenko).

Jeho uměleckými partnery byli mimo jiné Bohdan Warchal, Ewald Danel, Peter Zajíček, Miloš Valent, Alexander Jablokov, Jozef Podhoranský, Magdaléna Kožená a dirigentské osobnosti Claudio Abbado, Serge Baudo, Jordi Savall, René Jacobs, Sigiswald Kuijken a další.

Jako sólista spolupracoval s Capella Istropolitana, ŠKO Žilina, Musica aeterna a s mnohými zahraničními, jako např. L’Orfeo v Linci, Capriccio Basel, Konzerthaus Vídeň a Musikverein Vídeň. Vystupoval na řadě předních evropských festivalů (Wiener Festspielwochen, Salzburger Festspiele, Festspielwochen in München) a na festivalech staré hudby v Itálii, Rakousku, Švýcarsku, Německu, Holandsku a v Španělsku).

Esther Neumann vystudovala obor hra na housle na Wiener Universität für Musik und Darstellende Kunst a obor hra na barokní housle na Anton Bruckner Privatuniversität Linz ve třídě prof. Michi Gaigg. Ve studiu dále pokračovala u prof. Lucy van Dael v Amsterdamu a ve třídě Petry Müllejans ve Frankfurtu nad Mohanem, kde studovala obor historické hudební interpretace.

Působila v řadě rakouských symfonických orchestrů, se kterými se zúčastnila turné po Evropě a Asii. Nyní působí jako koncertní mistryně v několika rakouských i německých barokních orchestrech. Je také členkou barokních orchestrů, jako jsou např. Freiburger Barockorchester, Ensemble Continuum, Enseble Suavissima Christo, Academia Montis Regalis v Itálii, L’Orfeo Barockorchester. Jako houslistka těchto orchestrů se podílela na vzniku řady nahrávek barokní hudby a mnoha operních produkcích. Mimo interpretaci barokní hudby se rovněž věnuje repertoáru z období romantismu a je zakladatelkou orchestru Originalklang!Orchester.

Andrea Široká je absolventkou brněnské JAMU. Po dvouletém angažmá ve Slezském divadle v Opavě se stala sólistkou opery Národního divadla Brno, kde stále působí a kde již ztvárnila řadu rolí operního i operetního repertoáru, např. Xenie (Musorgsky: Boris Godunov), Frasquita (Bizet: Carmen), Rosina (Rossini: Il barbiere di Siviglia), Adéla (Strauss: Die Fledermaus), Volpino (Haydn: Lo speciale), Clorinda (Rossini: La cenerentola), Zerlina (Mozart: Don Giovanni), Esmeralda (Smetana: Prodaná nevěsta), Titania (Britten: A Midsummernight’s Dream), Vanda (Nedbal: Polská krev), Dafne (Hanzlík/Zouhar: La Dafne).

Kromě účinkování na domácí scéně hostovala také v Městském divadle v Brně a s operní společností Orfeo ztvárnila s úspěchem role v několika inscenacích barokních oper. Koncertní repertoár pěvkyně se soustřeďuje na domácí i světovou písňovou tvorbu a na předromantickou hudbu duchovní. Na koncertních podiích spolupracovala např. s komorním orchestrem Czech Virtuosi a Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín. V roce 2008 společně s klavíristkou H. Fialovou připravila pro Divadlo Reduta cyklus tří samostatných recitálů pod názvem Melodická neděle. V letošním roce s úspěchem ztvárnila titulní roli Dido v barokní opeře D. Sarriho: Didone abbandonata. V roce 2014 obdržela cenu DIVA. Věnuje se rovněž pedagogické činnosti na Konzervatoři Brno.

Robert Smith je anglický hráč na barokní violoncello a violu da gamba. V roce 2012 na soutěži „Bach-Abel Viola da Gamba Competition“ v Köthenu získal 1. cenu, cenu publika a zvláštní cenu. Obzvláště ceněné byly jeho trankripce heavy-metalových skladeb. Robertův vlastní ansámbl, Fantasticus, si získal pozornost kritiků za své poslední nahrávky francouzské barokní hudby a hudby ve stylus fantasticus. V roce 2013 napsal časopis The Strad, že jeho hraní je „intenzivně expresivní, vysoce dramatické.“ V roce 2014 Robert vydal svoji první sólovou nahrávku pro violu da gamba, Tickle the Minikin. Nahrávka získala mnoho nadšených kritik, m. j. BBC Music Magazine’s Instrumental Choice v srpnu 2014. Robert žije v Amsterdamu.

Robert studoval violu da gamba pod vedením Mieneke van der Velden (Amsterdam) a Paola Pandolfa (Basel). Studoval také barokní violoncello (Wouter Möller, Jaap ter Linden a Viola da Hoog). By prvním cellistou European Union Baroque Orchestra v sezóně 2005–2006. Robert hraje m. j. s Amsterdam Baroque Orchestra a souborem Fantasticus. Jako člen různých ansámblů získal řadu cen na soutěžích Bruges Musica Antiqua Competition a Van Wassenaer Competition (Amsterdam).

Joachim Held se narodil v Hamburku. Hudební vzdělání získal na Schola Cantorum v Bazileji u Eugena Domboise a Hopkinsona Smithe. V roce 1988 ukončil studium diplomem staré hudby. V letech 1988 až 1990 studoval u Jürgena Hübschera na Vysoké hudební škole v Karlsruhe, kde absolvoval uměleckou závěrečnou zkouškou. V roce 1990 získal Joachim Held 2. cenu na soutěži Concours Musica Antiqua na flanderském festivalu v Bruggách. V této době začíná jeho intenzivní mezinárodní koncertní kariéra. Vystupuje jako sólista, komorní hudebník a hráč bassa continua.

Od roku 1993 hrál Joachim Held (L’incoronazione di Poppea v rámci festivalu v Salcburku) pravidelně pod vedením Nikolause Harnoncourta. V roce 2004 se podílel na festivalu v Salcburku také na provedení King Arthur Henryho Purcella.

Od roku 1992 se objevuje na různých koncertech a nahrávkách s Il Giardino Armonico (Milán), jako například na Vivaldi Album s Cecilií Bartoli, které vydala firma Decca. Od roku 2005 nahrává pravidelně sólová CD pro Hänssler Classic. V roce 2005 vyšel ve spolupráci s rádiem DRS Curych CD The Schele Manuscript Hamburg 1619 a CD se skladbami rakouských skladatelů období baroka pro barokní loutnu Erfreuliche Lautenlust. Za toto CD obdržel Joachim Held cenu „Echo Klassik 2006“ za nejlepší sólovou nahrávku hudby 17./18. století. V roce 2006 vychází pod hlavičkou Hänssler Classic a ve spolupráci s rádiem Deutschlandfunk Köln CD Deutsche Lautenmusik des Barock. V roce 2007 Che Soavita (italská loutnová hudba baroka) a v červnu 2008 Musique pour le Roi (francouzská barokní loutnová hudba). CD Merry Melancholy z roku 2010 je věnováno dílům doby Johna Dowlanda. Jeho poslední CD s loutnovými skladbami Johanna Sebastiana Bacha vyšlo v roce 2013 opět u Hänssler Classic.

Jako sólista vystoupil Joachim Held mimo jiné na hudebním festivalu Musikfestspiele Potsdam Sanssouci, na mezinárodním Bachovském festivalu v Schaffhausenu, na Schwetzinger Festspiele, na Bachově týdnu v Ansbachu, na Köthener Bachfesttagen, na Concerti a San Maurizio v Miláně, Early Music Forum Budapešť, na Hausmusik ORF Vídeň, na Šlesvicko-Holštýnském hudebním festivalu a na Händelově festivalu ve městě Halle nad Sálou a v Göttingenu.

Od září 2007 vyučuje Joachim Held na Královské konzervatoři v Haagu a v roce 2010 byl jmenován profesorem historických loutnových nástrojů na Vysoké umělecké škole v Brémách.

Christophe Coin se narodil ve francouzském Caen. Nejprve studoval ve svém rodném městě ve třídě Jacquese Ripoche, poté v Paříži u André Navarry. Byl žákem Nikolause Harnoncourta a také Jordiho Savalla, s nímž několik let působil jako člen souboru Hespèrion XX. Jako sólista je pravidelně zván k účinkování s nejprestižnějšími ansámbly staré hudby jako Concentus Musicus Wien, Academy of Ancient Music a Il Giardino Armonico. 20 let byl také uměleckým vedoucím Ensemble Baroque de Limoges, se kterým získal uznání m. j. za nahrávky Bachových kantát. V roce 1984 založil Quatuor Mosaïques, který od té doby vede. Mozart, Haydn, Beethoven, Schubert patří k jejich hlavnímu repertoáru a nahrávky této hudby získaly nejvyšší ocenění odborných kritik. Christophe Coin vyučuje na Schola Cantorum v Basileji a na Pařížské konzervatoři hru na violoncello a violu da gamba. Jako sólista účinkoval na mnoha koncertech po celém světě, působí také jako dirigent.

Maria Tecla Andreotti se narodila v italském Turíně. Na Univerzitě ve Stanfordu v Kalifornii získala titul „Bachelor of Art“. Její zájem o barokní hudbu se rozvinul během studií ve Strasbourgu, kde studovala cembalo na konzervatoři ve třídě Aline Zylberajch a zobcovou flétnu ve třídě Jeana-Françoise Alizona. Současně v Paříži studovala příčnou flétnu u Philippe Suzanne. V roce 1986 získává diplom sólistky na Královské Konzervatoři v Haagu ve třídě Bartholda Kuijkena.

Působila jako sólová flétnistka v Ensemble Baroque de Limoges, se kterým nahrála řadu CD (komorní hudba Telemanna, Rameaua, Bachovy kantáty, atd.). V roce 2006 nahrála Bachovy sonáty s cembalistou Willemem Jansenem a následně vystupovala na předních bachovských festivalech (Leipzig, Freiberg, Salzburg, Ansbach). Pravidelně je zvána k vyučování na pedagogických seminářích profesorů konzervatoří a hudebních škol, stejně tak na různé masterclass.

Její vášeň pro barokní tanec vedla v roce 2004 k založení projektu Le Caprice des Passions ve spolupráci s tanečníky Edith Lalonger a Gilles Poirier. Od roku 2005 spolupracuje v představení Bach Suite na choreografii Bachovy Partity pro flétnu spolu s François Denieau. Další choreografie realizuje v představení Maître à danser z roku 2008. Maria Tecla Andreotti účinkovala v produkci Bourgeois Gentilhomme v režii Denise Podalydèse (Théâtre des Bouffes du Nord) od května 2012 do ledna 2013.

Lenka Horalová se dlouhá léta věnovala především současnému tanci, a to zejména jako členka brněnského souboru Filigrán. Od roku 2004 začala postupně objevovat svět barokního tance, nejprve formou občasných seminářů a letních škol s domácími i zahraničními pedagogy (Hana Slačálková, Andrea Miltnerová, Dorothée Wortelboer, Béatrice Massin, Françoise Denieau, Bérangère Bodénan, Ludovica Mosca), a to včetně účasti na vyhlášené Akademie ve francouzském Sablé-sur-Sarthe. Za mnohé vděčí také spolupráci se svým otcem, tanečníkem a pedagogem Františkem Dofkem. Od roku 2012 se baroknímu tanci věnuje soustavně pod hlavičkou Alla Danza Brno. V létě 2015 se podílí na projektu Bach 15 francouzské choreografky Béatrice Massin, která se zabývá využitím principů barokního tance ve zcela současném kontextu.

Alla Danza Brno vznikla v roce 2012 jako brněnská sekce tou dobou již dobře zavedeného pražského souboru historických tanců Alla Danza. Zatímco kmenový pražský soubor zpracovává dobové tance od gotiky až po 19. století, Alla Danza Brno pod uměleckým vedením Františka Dofka se specializuje na období baroka. Zabývá se zejména interpretací původních choreografií společenských i divadelních tanců francouzského baroka, směřuje však také k vlastní choreografické tvorbě, příkladem může být loňská spolupráce souboru na uvedení Purcellovy opery Bouře na scéně brněnského Divadla na Orlí.

Martina Komínková hrála na zobcovou flétnu od dětství a po dokončení studia příčné flétny na Konzervatoři Brno se jí začala věnovat profesionálně. Odborně se vzdělávala na kurzech a seminářích např. Letní škola staré hudby v Prachaticích. Soukromé hodiny navštěvovala v Holandsku u H. ter Scheggeta (Conservatorium Utrecht). Je absolventkou oboru Teorie a provozovací praxe staré hudby na Masarykově univerzitě. Absolvovala odbornou stáž na Hochschule für Music Hamburg ve třídě P. Holtslaga, u něhož pokračovala ve studiu na Akademii Muzyczné v Krakowě, kde získala magisterský titul. Zobcovou flétnu dále studovala na Anton Bruckner Privatuniversität v Linci ve třídě Carin van Heerden (2011–2013). Pedagogické činnosti se věnuje od roku 2001 na ZUŠ Veveří, Brno. Od roku 2009 na Konzervatoři Brno, kde vyučuje hlavní obor zobcová flétna. Své zkušenosti předává na kurzech pro pedagogy Dechové soboty na Konzervatoři Brno (od roku 2009) i na letních kurzech Bystřická flétna (od 2010).

Vystupuje na koncertech sólových i s komorními ansámbly či orchestry u nás i v zahraničí. Mimo to se věnuje hře na barokní a renesanční příčnou flétnu (Bohemia renaissance consort – Tourdion). Pravidelně vystupuje s kvartetem zobcových fléten Flautas de Colores, se kterým v roce 2014 nahrála CD s titulem Pall Mall. Účastnila se různých projektů, k nejzajímavějším patřila spolupráce s Capellou Cracoviensis (2012, 2013). S Flautas de Colores vystoupila na Bachově varhanním festivalu, v rámci cyklu Barbara Maria Willi uvádí v Brně a na koncertě ve Výmaru.

Cristián Gutiérrez se narodil v Santiago de Chile, kde studoval pod vedením Ernesta Quezady na Hudební konzervatoři Universidad de Chile. Následně obdržel stipendium k cestě do Španělska, kde jeho učiteli byli Juan Carlos Rivera (Sevilla) a Xavier Díaz-Latorre (Girona), a získal titul M. A. na Královské konzervatoři v Haagu ve třídě Joachima Helda. Účastnil se také kursů a seminářů staré hudby pod vedením Hopkinsona Smithe.

Cristián se kromě vlastního sólového CD Cifras Selectas de Guitarra pro label Carpe Diem podílel na nahrávkách více než 15 CD, včetně oceňované antologie koloniální hudby A tocar, a cantar, a baylar, a nahrával živě pro rádia v Chile, Španělsku, Francii, Anglii, Nizozemí a Portugalsku. Jako sólista a komorní hráč vystupoval společně s osobnostmi jako Monica Huggett, Bruce Dickey, Gabriel Garrido, Manfredo Kraemer, Pedro Estevan, Charles Toet, Michael Chance a Ventura Rico. Vystupoval ve více než 20 zemích Evropy a Ameriky, na Blízkém východě a v Korei.

Je uměleckým vedoucím tria La Pulsata. Od roku 2014 je profesorem na Universidad Alberto Hurtado v Santiago de Chile.

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je ojedinělým úkazem na české scéně vokální hudby. Pro neobyčejnou všestrannost a cit pro styl je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století. Dlouhodobé úspěchy v interpretaci „staré“ hudby jí vynesly spolupráci s renomovanými tuzemskými i zahraničními soubory a orchestry (La Risonanza, Mala Punica, Les Muffatti, Collegium Marianum, Ensemble Tourbillon, Collegium Vocale Gent, Collegium 1704, Musica Florea, Ensemble Inégal, Czech Ensemble Baroque, Filharmonia Wrocławska, Orkiestra Historyczna, Göttingen Festival Orchestra), s nimiž se podílela na víc než dvaceti nahrávkách.

S velkým ohlasem se setkaly její interpretace raného písňového repertoiru za doprovodu kladívkového klavíru z děl mistrů přelomu 18./19. století (Haydn, Tomaschek, Berlioz). Zájmu evropské odborné veřejnosti se těší její nahrávka 8 italských árií J. D. Zelenky, pořízená spolu s Ensemble Tourbillon pro vydavatelství Accent.

V roce 2015 byla přizvána jako dramaturg festivalu barokní hudby Baroko 2015 v regionech Západočeského kraje v rámci projektu Plzeň Evropské hlavní město kultury 2015.

Vedle rozsáhlé koncertní činnosti se Markéta věnuje i divadelní práci. Za roli Dardana v Handelově opeře Amadigi di Gaula na Händel-Festspiele v německém Göttingenu si vysloužila nadšené kritiky a pozvání festivalu k samostatnému recitálu. Následovala hostování na scénách Národních divadel v Košicích (Händel/Alcina), Brně (Martinů/Hry o Marii, Purcell/Dido a Aeneas, Saariaho/Láska na dálku, Rossini/ Hrabě Ory), Praze (Monteverdi/Orfeo, Händel/Rinaldo, Martinů/Julietta) a Ostravě (Britten/Znásilnění Lukrécie).

www.marketacukrova.com

Beatriz Lafont pochází z Valencie, kde studovala hru na kytaru a zpěv na Conservatorio Profesional de Música a Conservatorio Superior de Música Joaquín Rodrigo. Během studia získala třetí cenu na mezinárodní soutěži V Certamen de Guitarra „Luys Milán“ (L’Olleria), cenu pro nejlepšího valencijského umělce a cenu publika.

Za podpory stipendia Instituto Valenciano de la Música se přesunula do Nizozemí, kde studovala bakalářský i magisterský program ve zpěvu staré hudby na Koninklijk Conservatorium v Haagu se zaměřením na raně barokní italskou hudbu a vlastní doprovod na theorbu. Zpěv studovala u Rity Dams, Michaela Chance, Jill Feldman a Petera Kooije, hru na theorbu u Mika Fentrosse a Joachima Helda. Navštěvovala také mistrovské kursy renomovaných hudebníků jakými jsou kupříkladu Robert Expert, Marta Almajano, Cristina Miatello, Evelyn Tubb, Lambert Climent, Stephen van Dyck, Johannette Zomer, Fred Jacobs a Margreet Honig.

Vystupovala napříč Evropou s ansámbly jako La Romanina, Harmonia del Parnàs, La Sfera Armoniosa, Musica Poetica, La Academia de los Nocturnos, Le Jardin Secret, Collegium Musicum Den Haag a Música Temprana na různých festivalech jako jsou Festival de Música Antigua de Peñiscola, Festival de Música Antiga: Música, Història i Art (Valencia), Fringe Festival Oude Muziek (Utrecht), Festival Classique (Haag), Festiwal Twórczosci Religijnej (Żory), Dag Oude Muziek (Bilzen), Edizione Pievi & Castelli in Musica (Itálie), Hudební lahůdky (Brno) a Kasteelconcerten (Nizozemí). Pravidelně vystupuje v rádiu a nahrává CD s četnými ansámbly.

Historický i klasický zpěv vyučuje soukromě, ale také na různých institucích jako Conservatori de Música Isaac Albéniz (Girona). Od roku 2014 vyučuje na Mezinárodní letní škole staré hudby ve Valticích.

Eliška Tesařová je zpěvačka, hudební pedagožka a sbormistryně pocházející z Kolína. Klasický zpěv studovala na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové pod vedení MgA. Jany Machačové, intenzivně se však věnuje i jiným stylům a žánrům. Dlouhodobě spolupracuje s Kolínským Big Bandem nebo s Akademií tanečního umění a sportu Duende, kde také našla veliké zalíbení v hudbě španělského kulturního okruhu. Stará hudba, zejména sefardská, je momentálně hlavním těžištěm její umělecké činnosti. Zásadní pěveckou zkušenost a posun v chápání hudby sefardského okruhu ji následně přinesly masterclass u španělské lektorky Beatriz Lafont Murcii. Její projev je založen na niterném pochopení zpěvních textů a jejich předání publiku skrze široký rejstřík pěveckých a hudebních technik a přirozenou pódiovou prezentaci. Spolu se svojí novou formací připravila nový hudební projekt, který propojuje sefardské písně se starou hudbu iberského prostoru a obecně středomořské oblasti.

Radka Kubínová, původem z Hradce Králové se hudbě věnuje od svých 6-ti let. Nejprve začala se zpěvem a zobcovou flétnou, kterou v 9-ti letech vystřídala za flétnu příčnou. Po absolvování Konzervatoře v Pardubicích v roce 2005 pokračovala ve studiu na Ostravské univerzitě. Ještě během studií v Ostravě odešla sbírat zahraniční zkušenosti do Francie, kde započala studium barokní flétny pod vedením Delphine Leroy, François Nicolet a Gionata Sgambaro. V letech 2010–14 studovala interpretaci staré hudby na Královské Konzervatoři v Nizozemském Haagu pod vedením Bartholda Kuijkena. Zůčastnila se mimo jiné mnoha interpretačních kurzů s Patrick Gallois, Clara Novak, Vincent Lucas, Frank Theuns a dalšími.

Radka hraje a organizuje spoustu koncertů jak v Čechách, tak i v zahraničí. Za všechny jmenujme alespoň „Les nocturnes du Mont-Saint-Michel“ (FR), Lutherse Bach ensemble, L’arco sonoro, The Bach Orchestra of the Netherlands (NL) a další. V roce 2006–07 byla členem Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně a několikrát vystupovala s Janáčkovou Filharmonií Ostrava a Filharmonií Hradec Králové.

Radka se nadále věnuje zpěvu a snaží se o jeho propojení s flétnovým hraním.

Vystudovala obor Hra na flétnu u prof. Václava Kunta na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy a poté na JAMU v Brně, kde v říjnu 2018 nastoupila své doktorské studium v oboru Interpretace a teorie interpretace. Získala 1. cenu v národním kole soutěže Concertino Praga (2011) a 2. cenu na Soutěži konzervatoří v Teplicích (2012). Pravidelně vypomáhá v brněnských orchestrech Czech Virtuosi, Virtuosi Brunenses a Filharmonie Brno, příležitostně spolupracuje též s Moravskou filharmonií Olomouc, Českým národním symfonickým orchestrem a dalšími tělesy. Je také aktivní hráčkou několika komorních uskupení. Hru na flétnu vyučuje na několika ZUŠ v Brně a okolí. Vedle moderní flétny se též aktivně věnuje hře na historické příčné flétny, které začala studovat v roce 2015 u traversistky Marty Kratochvílové-Čižmářové a později u Michaely Šikulové-Ambrosi. Účinkuje pravidelně na koncertech tzv. staré hudby pořádaných Hudebními lahůdkami, z.s. nebo JAMU Brno a je členkou konsortu renesančních příčných fléten Tourdion. Její vedlejší zálibou je hra na varhany, kterou absolvovala na ZUŠ varhanické Brno, přísp.org. u Tomáše Syrka (v rámci SPD) a na varhany pravidelně hraje ve své rodné farnosti Lísek u Bystřice nad Pernštejnem a okolí.

Vedle hudby je její největší radostí příroda, cestování a poznávání nových míst a lidí, čokoláda a práce s dětmi, které nejen učí hudbě, ale také vede letní dětské tábory.

Marian Friedl, hudebník, etnomuzikolog, pedagog, je členem několika hudebních projektů různého zaměření, v nichž zpívá, hraje na kontrabas, lidové flétny, dudy, klarinet, malý cimbál a další nástroje. Účinkuje na více než dvou desítkách CD, často s předními interprety české či zahraniční scény. Nahrál například album NOCZ and Iva Bittová (Hevhetia 2014), Divé Husy s Jitkou Šuranskou a Martinem Krajíčkem (Indies Scope 2016; nominováno na hudební cenu Anděl),  Mateřština s Jiřím Slavíkem (Animal Music 2016; Anděl v kategorii world music), Slovak Dances skladatele a dirigenta Petra Breinera (Naxos 2020). Svou osobní vizi moravské world music vtělil do autorského projektu Beránci a vlci, jehož stejnojmenné album získalo ocenění Anděl 2017 v kategorii folk. Z dalších alb, za nimiž stojí autorsky a producentsky, zmiňme Beskydská Odysea (Indies Scope 2019), Píseň ZEMĚ (Animal Music 2019), 11 PODOB LÁSKY (Indies Scope 2020), Ruky na dudách (Indies Scope 2021), Černobílý svět (Indies Scope 2022).

Piotr Wacławik se narodil v roce 1996 v Katovicích. Studoval na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katovicích ve třídě prof. dr. hab. Mirosława Jacka Błaszczyka (symfonicko-operní dirigování) a ve třídě Krzysztofa Firlusa (viola da gamba). Aktuálně je asistentem na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a asistentem dirigenta opery v Krakově.

Piotr Wacławik je laureátem mnoha ocenění, například v květnu 2019 to byla 1. cena na V. Atlantic Coast International Conducting Masterclass and Competition, srpnu 2018 1. cena na mezinárodní dirigentské soutěži London Classical Soloists.

Vladimír Třebický je absolventem katedry bicích nástrojů Brněnské JAMU a ArTEz University of the Arts, Enschede (NL). Kromě svých aktivit jako bubeník v oblasti populární hudby se věnuje také hudbě „staré“ a její poučené interpretaci. Zaměřuje se především na hru na perkuse. Působí jako pedagog na Brněnské konzervatoři, pořádá workshopy a je certifikovaným lektorem metody Drum Circle. Je stálým členem několika hudebních uskupení (Kamelot, Bakchus, Nevermore, Tony Joch a přátelé) a externě spolupracuje s Moravskou Filharmonií, Městské divadlo Brno, Czech Ensemble Baroque, Jakub Mitrík ensemble a mnoho dalšími. Rovněž se věnuje studiové práci.

Robert Bachara se narodil v roce 1985 ve Wrocławi (Vratislavi) v Polsku. Ve svých sedmi letech se stal členem chlapeckého sboru Pueri Cantores Wratislavienses, kde byl objeven jeho hudební talent. Následující rok začal studovat hru na housle u Michaila a Viktora Kuzněcova. Poté studoval ve třídě Krzysztofa Bruczkowského na Hudební akademii Karola Lipińského ve Wroclawi, kde absolvoval v roce 2009; ve stejném roce také postoupil do semifinále 4. ročníku mezinárodní soutěže Tadeusze Wrońského pro housle sólo (Varšava). Svou hru zdokonalil na mistrovských kursech (Ida Haendel, Grigori Żyslin, Jadwiga Kaliszewska).

Robert se poprvé představil jako sólista ve svých třinácti letech s Wroclawskou Filharmonií ve skladbě Henryka Wieniawského „Fantaisie brillante sur des motifs de l’opéra Faust de Gounod“. V roce 2007 absolvoval koncertní turné s Barock Orchester Berlin (Stefan Bevier), kde odehrál jako sólista přes stovku koncertů. Účinkoval na mnoha hudebních festivalech, jako například Wratislavia Cantans, Festiwal Muzyki Wiedeńskiej a Polonia Cantans.

Robert Bachara vyučoval od roku 2010 housle na Hudební Akademii v Łodzi, posléze na Hudební Akademii ve Wroclawi, kde působil také jako děkan hudební fakulty. Tyto prestižní pozice se rozhodl opustit a věnovat se pouze hře na barokní housle. Od roku 2016 působí jako koncertní mistr a sólista orchestru Capella Cracoviensis, mimo to se však zajímá zejména o repertoár pro sólové housle bez bassa continua. Ve své doktorandské práci se věnoval neznámé sólové houslové tvorbě německých skladatelů. Při svých sólových recitálech, které realizuje výhradně zpaměti, se zaměřuje mimo jiné na kompletní provádění stěžejních děl barokní houslové literatury (Bach: Sonáty a Partity, Biber: Růžencové sonáty, Vilsmayr, Westhoff).

Web: facebook.com/robert.bachara

Sólo viola da gamba – improvizace, vlastní autorské i barokní a renesanční skladby.